Malý sob

Táhnout Santovy sáně je pro soba velká čest. Každý rok pořádají skřítci Holhoojové řadu akcí, na kterých vybírají šťastné soby, kteří se stanou součástí Santova týmu. Zvířata musí být rychlá a nesmí se bát těžké práce. Někteří jsou tak talentovaní, že jsou nakonec vybráni mnoho let po sobě.

To byl i případ Lausta, mladého soba, který byl již potřetí vybrán jako člen Santovy posádky na Štědrý den. Přestože byl Laust menší než mnozí jiní sobi, měl zvláštní talent: jeho citlivý nos dokázal vnímat změny počasí a předvídat bouřky. Díky této schopnosti mohl Santa upravovat průběh svého letu kolem světa, aniž by se kdy opozdil s doručováním dárků. Laust byl na svůj originální talent hrdý a své povinnosti bral velmi vážně!

Ráno 24. prosince však Lausta čekalo nemilé překvapení: probudil se s ošklivou rýmou. Achoo! Achoo! Nemohl přestat kýchat a oči mu neustále slzely. Chudák malý Laust byl ve velkém stresu. Jak by mohl předpovídat počasí s tak ucpaným nosem?

Protože nechtěl přijít o místo v Santově saních, šel Laust za sobicí Maltou, která žila v jeho stáji, a požádal ji o radu. Maltě se přezdívalo "baletka", protože měla tak křehké boty, že to vždycky vypadalo, jako by dělala pointy. Možná vypadala křehce, ale byla silná a zdravá.

"Chudák Laust," řekla malému sobíkovi se zimou. "Já nikdy nemocná nebývám, takže opravdu nevím, jak ti poradit. Možná bys mohl najít způsob, jak se co nejvíc potit, abys vyplavil virus z těla?"

Laust se rozhodl Maltův návrh vyzkoušet. Přikryl si záda třemi tlustými dekami a přiblížil se co nejblíže ke krbu, kde intenzivně hořel oheň. Zanedlouho začalo být malému sobovi velké horko a velké kapky potu mu smáčely srst. Ach jo, ach jo, Laustovi nebylo o nic lépe a začal znovu kýchat. Maltův návrh nezabral.

Znepokojený Laust se rozhodl promluvit si se svým kamarádem Kainem, mladým sobem, který byl také vybrán, aby táhl Santovy saně.

"Jsem tak zklamaný, že jsi nastydl," řekl Kaino. "Opravdu jsem se těšil, že s tebou poletím kolem světa."

"Musíš mi pomoct najít nějaké řešení," řekl Laust, "opravdu chci Santovi pomoct roznést dárky ještě dnes večer."

"Co kdyby sis zkusil opláchnout čumák slanou vodou?" navrhl Kaino. "Možná by ti to uvolnilo nosní dírky."

Laust zkusil, co mu kamarád navrhl. Ohřál vodu a sůl v konvičce s dlouhou hubičkou. Strčil hubičku do jedné nosní dírky, nalil do ní trochu vody, pak ji strčil do druhé nosní dírky a nalil další. Achjooo! Achjooo! Chudák malý Laust začal kýchat ještě hlasitěji. Kainův návrh nezabral.

Zoufalý Laust se vydal za slavným Porou. Byl to velmi moudrý starý elf z klanu Holhooja, elfů, kteří se starají o blaho sobů. Poro byl už mnoho let na odpočinku a celé dny trávil tím, že seděl ve své houpací síti a přemýšlel.

"Milý pane Poro, opravdu se omlouvám, že vás obtěžuji, ale mám vážný problém."

"Jaký problém bys mohl mít, že by tě tolik trápil, mladý sobíku?" zeptal se Poro.

"Tři roky po sobě jsem byl vybrán do týmu saní, protože můj citlivý nos mi umožňuje předvídat změny teplot. Ale já jsem se ošklivě nachladil a teď nic necítím!" "A co?" zeptal jsem se.

"Ale rozvoz dárků se koná dnes večer," řekl skřítek Poro.

"Já vím," odpověděl Laust, "proto se musím hned uzdravit." "To je pravda.

"Některé věci se nedají uspěchat," řekl Poro, "odpočinek a čas jsou vhodným lékem na nachlazení."

"Neexistuje nějaký zázračný lék?" zeptal se Laust se slzami v očích.

Jeho zoufalství se dotklo srdce starého elfa. Poro vystoupil z houpací sítě a položil zvířeti ruku na hlavu.

"Nemáš horečku, to už je něco! Myslím, že bych pro tebe mohl mít řešení... Požádej holhoojského elfa, aby ti připravil trojnásobný příděl kouzelného lišejníku. Když se ti podaří všechno sníst a vypít hodně vody, možná se ti uleví rychleji."

Se srdcem plným naděje se Laust vydal za jedním z holhoojských skřítků, který připravoval sobům jídlo. Podařilo se mu skřítka přesvědčit, aby mu dal trojnásobný příděl kouzelného lišejníku, speciálního lektvaru, který umožňuje sobům létat.Ten pak vypil obsah čtyř věder vody. Zpočátku se Laustovi trochu točila hlava, ale kouzlo začalo rychle účinkovat. Laust konečně mohl dýchat nosem! Byl nadšený!

Malý sob dorazil právě včas do stodoly, kde Santa připravoval své sáně na noc.

"Konečně jsi tady!" řekl Santa. "Už jsem se začínal bát." "Ahoj," řekl Santa.

"Ach jo! Achoo! Achoo!"

Ale ne! Laust se sice cítil plný energie, ale velké množství kouzelného lišejníku, které snědl, mělo vedlejší účinek: nemohl přestat kýchat!

"Je všechno v pořádku, Lauste?" zeptal se Santa znepokojeně.

"Achoo! Jsem v pořádku, Santo. Jen trochu kýchám. Achoo!"

"Jsi v dostatečné kondici, abys se mnou dnes večer šel?" zeptal se Santa.

"Rozhodně!" "Možná kýchám, ale nos mi pořád funguje." " Achoo!" odpověděl Laust nadšeně.

"Tak pojď s námi," řekl Santa. "Je čas vyrazit na velkou roznášku dárků!"

Navzdory kýchání se Laustovi podařilo předpovědět změny počasí a Santa mohl včas doručit dárky všem dětem, které byly na jeho seznamu hodných. Malý sob s citlivým nosem je dodnes součástí Santovy každoroční posádky. Někteří lidé, kteří na Štědrý den rádi pozorují oblohu, říkají, že pokud dáváte opravdu pozor, můžete někdy z velké hvězdné oblohy slyšet vzdálené kýchání.