Létající zebra - Santa's Village Stories - PNP

Jednoho dne si pět skřítků užívalo piknik kousek od Santovy vesnice, když je zvedl prudký severní vítr!

První skřítek, Retki, našel cestu domů podle červené hvězdy na obzoru.

Druhý skřítek, Kyoki, se domů dostal poštou.

Třetí skřítek, Kara, byl Holhooja, jeden ze skřítků, kteří cvičí Santovy soby. Byla zvyklá pohybovat se v silných vzdušných proudech, aby pomohla svým sobím kamarádům létat, a tak se nechala unášet větrem až doprostřed Afriky.

"Jsem tak daleko od severního pólu!" pomyslela si. "Jak mám vůbec najít cestu domů?"

Kara byla velmi vynalézavá elfka, která dokázala najít řešení i těch nejtěžších problémů. Naštěstí se jí podařilo udržet si batoh na zádech. Otevřela ho a vytáhla z něj lektvar z kouzelného lišejníku, který roste kousek od Santovy vesnice.

S lektvarem v ruce se Kara přiblížila ke skupině zeber a využila svého instinktu a zkušeností, aby vybrala tu nejrychlejší ze skupiny. Pohladila ho po srsti, pročísla mu hřívu a dala mu vypít trochu lektvaru. Když zebra zvedla kopyta ze země, Kara se jí vyšplhala na hřbet a oba odletěli zpět do Santovy vesnice. Santa je tam přivítal svým obvyklým veselým smíchem. "Ho ho ho ho! Milá zebro, jak ti mám jen poděkovat za to, že jsi přivedla jednoho z mých ztracených skřítků domů?" zeptal se.

Zebra se naklonila k Santovi a něco mu potutelně pošeptala do ucha.

Ještě téhož roku si pár šťastlivců, kterým se podařilo spatřit Santu a jeho saně o velké noci, mohlo všimnout, že jeden ze sobů nemá na hlavě parohy... a má černobíle pruhovaný kožich. Malá zebra měla ze své odměny velkou radost.

Pro Karu bylo dostatečnou odměnou to, že se mohla vyspat ve své vlastní posteli! Popřála Retkimu a Kjokimu dobrou noc a doufala, že i jejich další dva ztracení kamarádi brzy najdou cestu domů.